
Ahoj, tak po hodně dlouhé době mám kapitolu k Oku :)
Hodně divné že? :D
Doporučuju přečíst předešlé kapitoly, malinko jsem je upravila a odstranila chyby :)
_____________________________________________________________________________________________________
S ďábelským úsměvem na rtech se procházela po školním pozemku. Byla to otázka minut, než propukne slavné divadlo. Divadlo vytvořené jí samou. Sedla si pod blízký strom a pokukovala k hradu. Vlasy jí v mírném větru vlály na opačnou stranu, než kam mířil její pohled.
"Konečně," šeptla si pro sebe. Od hradu se ozýval smích, zděšené výkřiky a posměšné nadávky. Hodlala si tuhle chvíli plně vychutnat. Neodpustila si spokojený úšklebek.
Lucius Malfoy mířil přímo k ní s rozzlobeným obličejem a novým účesem. Neudržela se a začala se smát.
"Tohle si ještě odskáčeš!" štěkl na ní naštvaně. Jeho nový růžový přeliv přímo zářil.
"Nevím, o čem to mluvíš," nadhodila vážný obličej, "ale když jsi vždycky chtěl vyniknout… teď se ti to povedlo," zašklebila se a pak se rozesmála na celé kolo. Další věc, na kterou Malfoy trpěl, byla jeho přírodní blonďatá hříva. Všichni Malfoyové byli blonďatí. Snad rodinná tradice? Až teď Belle došla spojitost mezi ním a Cissou. Blond vlasy. Svou mladší sestru litovala.
"Budeš litovat!" hrozil a na čele mu vyběhla žíla vzteku.
"Myslíš? Vím, že ne," postavila se Malfoyovi čelem a poslední slova mu vmetla.
"Už teď se bavím," řekla ještě a otočila se k odchodu, "měj se švagříčku," usmála se sladce. Malfoy zuřivě odešel. Nejspíš na ošetřovnu, i když proč vlastně? Byla to jen barva. Ale kouzlem poupravená tak, aby nešla jen tak dolů. Minimálně pár dní se se sladce růžovou bude pyšnit. Bella na sebe byla pyšná. Nebyl to sice jeden z jejích nejlepších kousků, ale i tak byla. Srazila na kolena a ponížila Malfoye! On sice ponížil její čest, ale ta ohledně sexu už byla dávno pryč. Měla pár vztahů, když se nad tím zamyslela, vždycky měla své hračky. Nikdo to nesměl vědět, falešně se uchovávala pro Malfoye. Byla hloupá! A přitom byla na jednu stranu stejná jako on. Jen hračky, hloupé zabavení na dlouhé chvíle!
Párkrát přešla tam a zpátky po břehu jezera a s chutí poslouchala poznámky na Malfoyův účet. Měla skvělou náladu. Po chvilce se posadila zpět pod stejný strom, kde seděla asi před hodinou. Ani si nevšimla, jak si k ní někdo přisedl. Otočila hlavu jeho směrem.
"Ahoj," usmál se, "Malfoyovi to sluší. To se ti povedlo," pochválil Frank černovlásku uznale, "předpokládám, že je to tvá práce?" ujistil se. Malý záškodníci by toho byli také schopni, ale usoudil, že na studenta sedmého ročníku by si to zatím ještě nedovolili. Zatím co od Zmijozelky čekal jinou pomstu, ale takhle se bavil celý hrad.
"Dík," odpověděla stroze.
"Už je ti líp?" zeptal se a Bella zakroutila hlavou.
"Už jsem to pochopila, byl to jen chtíč, nic víc," odpověděla, "nemilovala jsem ho," jen pokýval hlavou, tohle mohl čekat. I když to, co řekla, byla pravda, potřebovala se nějak odreagovat, setřást ze sebe pomyslný Malfoyův tlak a jeho. "Něco ti ukážu," řekla a vstala. Lstivě se ušklíbla a čekala, až se postaví. Frank byl zvyklí na podobné úšklebky, vídal zmijozelské denně. Za poslední dva dny, co s ní posedává u jezera a konverzuje, pokud se to tak dá nazvat, si na její úšklebky navykl. Ať je ráda nebo ne, stejně se šklebí. Ještě neviděl, aby se usmála. Líně vstal a následoval Bellu, která už mířila do hradu. Následoval ji vstupní halou, po schodech nahoru, různými chodbami… zastavila se až před zdí. Nechápavě se na ní podíval, jeho pohled neopětovala, ba si ho ani nevšimla. Několikrát prošla sem a tam. K jeho úžasu se objevily dveře. Zachichotala se a vešla dovnitř. Prstem na něj ukázala a přivolávala si ho k sobě. Chvíli strnule stál a prohlížel si pootevřené dveře a Bellu.
"O té komnatě jsem slyšel! Jen jsem ji nikdy neobjevil," užasle následoval černovlásku dovnitř. Zaklapla za ním dveře. Na druhé straně se dveře opět postupně proměnili v zeď.
"Jak jsi ji našla?" ptal se překvapeně a užasle se procházel po komnatě. Cokoliv si v té chvíli vybavil, objevilo se. "To je paráda!" zajásal.
Bella stála za jeho zády a s nakloněnou hlavou si jej prohlížela. Následně naklonila hlavu na druhou stranu a zvláštním pohledem ho zkoumala dál.
"Není to tak hrozné," řekla při pohledu na něj a v duchu jásala. Odreaguje se! Získá další svůj cíl - tentokrát, ne předem daný.
"Blázníš, je to úžasný!" řekl nadšeně a otočil se k Trix čelem. Zavřela oči a protáhla si krční páteř. V duchu zatoužila po zeleně sametové pohovce, která se vzápětí objevila. Ach ano, pohovka, na které trávila tolik chvil, ať už se svými hračkami nebo s Malfoyem. Když se nad tím zamyslela, bylo to zvrhlé, ale to byla i ona. Opět se zaměřila na Franka se svým typickým úšklebkem. Byl veselý a tak se a ni usmál. Přiblížila se k chlapci a jednou ruku ho strčila do hrudi. Ztratil balanc a nohy mu podrazila pohovka. Lekl se, že padá, ale dopadl do měkkého.
"Co to děláš?" podíval se na ní, když si sundala školní svetr a rozepínala si knoflíčky blůzky. Hábit s logem Zmijozelu se už dávno válel na zemi.
"Co myslíš?" řekla posměšně a odhodila halenku. Sukni nechala spadnou na zem. Stále před ním jen ve spodním prádle a podkolenkách. Černé prádlo a černozelené podkolenky jen povyšovaly její svůdnost a krásu. Rukama se opřela o pohovku těsně kolem jeho ramen, aby ho uvěznila ve svém sevření.
"Bello, přestaň, není to správné," řekl a pokusil se ji odstrčit. Nechtěl být hrubí, ale musel, byla jako v tranzu a soustředila se jen na něj. Po té co se jí vysmekl, urovnal si kravatu, kterou mu povolila, a narovnal si oblečení.
"Vždycky dostanu to, co chci!" vykřikla na něj a mířila na Franka ukazováčkem.
"Můžeme být přátelé, chtěl jsem být tvůj přítel," podíval se na dívku zmateně.
"Neměla jsem ti věřit," řekla dotčeně.
"Bello, jsi zmatená, a přehnaně rychlá," zasmál se a pohladil ji po tváři. Ucukla jako divoké zvíře. "Chce to čas," usmál se a podal dívce oblečení ze země. Nedůvěřivě ho pozorovala. Byl první, kdo ji odmítl, je to vůbec možné?
"Přestaň se mračit," upozornil ji, "nebo ti to zůstane," zamračila se a rychle oblékla. Košili se nechala rozepnutou a svetr strčila do školní brašny. Košile spoře zastřela její ňadra, udělala to schválně. Nechala vykukovat krajku prádla, tak aby ji viděl. Věděla, že na ní bude viset pohledem.
"Nestarej se," řekla a bojovně pozvedla bradu. Jen se zasmál, byla tak vzdorovitá, až to bylo nemožné.
"Zítra ve tři u jezera?" podíval se a čekal na potvrzení.
"To určitě," odsekla a prošla kolem něj ven z komnaty. Na chodbě se zahalila do hábitu, aby nyní neukázala víc, než chtěla. Ve chvíli, kdy opustila další chodbu, věděla, že k jezeru přijde. Věděla to, protože ho chtěla dostat.


