
Ahoj,
tak jen další kapča k oku :)
Je narozeninová, pro Nikky, takže Happy B-day! :)
Doufám, že se to dá číst :)
Slibuju, už jen pár kapitol, maximálně 5 a pak se vrknu na křehkou nitku štěstí.
_____________________________________________________________________________________________________________
Poslední dny školního roku se krátily. Už zítra je měl bradavický expres odvézt zpět do Londýna a tak nebylo divu, že se hradem nesly už jen uvolněné debaty. Nejžhavějším tématem byly páry vzniklé ke konci roku. I Trix do nich patřila, ani by chtěla. Nikdo nevěřil, že zrovna ona tak jednoduše poslechne a provdá se za kohokoliv, koho jí určí. Ovšem, nikdo neznal její důvody. Její tvrdý cíl, jít si za pomstou, ať to stojí cokoliv.
Už jen dva dny, vrátí se domů a matka s otcem ji donutí se provdat. Pohledem zavadila o svého budoucího manžela. Místo úšklebku se zakousla do topinky a kriticky sledovala své okolí. Sňatek s Rodolphusem jí netrápil, věděla, že ji bude poslouchat, ochočí ho, a tak dostane svou vysněnou pomstu. Získá spojence, kterému bude moci věřit. Dojedla a vydala se na poslední, symbolické hodiny. Konstatování Rodolphuse, ať na něj počká, ignorovala a vydala se do sklepení na lektvary. Měli je s Nebelvírem, stejně jako posledních 7 let. Musela se ušklíbnout. Nenechala si ujít jedinou chvilku aby mohla Franka urazit, zaklít nebo vymyslet jiný, podle ní spravedlivý trest. Nedokázala si připustit, že on za nic nemůže. Ani Alice, do které se zamiloval. Nepřipustila si svou sobeckost a majetnost ohledně všeho. Proč by taky měla? Je Blacková, vždy dostane, co chce.
Ale najednou tam stál. Stál tam s úsměvem na rtech a pozoroval její rozezlený výraz.
"Ahoj Bells," řekl vřelým tónem. Doufal, že její naštvaní, ba ani nevěděl kvůli čemu, už je pryč. "Stále jsi naštvaná? Doufal jsem-" pokračoval s nadějí, ale nedořekl ani druhou větu, když na něj začala křičet.
"Jak se opovažuješ?!" Proč na ní tak mile mluví? Copak nechápe, že mu chce ublížit? Už dávno to nebyl někdo, koho by označila za přítele. Ani někdo, kdo byl hoden na ní mluvit. Tak moc chtěla, aby trpěl a prosil ji, aby toho nechala. "Paktuješ se s mudlovskejma šmejdama, seš krvezrádce! Nemáš právo na mě mluvit!" chvilku zaraženě pozoroval její nenávistný pohled, nakonec si povzdechl a zakroutil hlavou.
"Jsi blázen, Bello, vždyť ani nevím, co jsem ti udělal!" bránil se nechápavě. Trix se jen posměšně uchechtla. To jí říkal vážně? Vážně nevěděl? Ráda mu připomene!
I když, co vlastně provedl?
Nestihla už reagovat, protože profesor Křiklan otevřel dveře učebny. "Račte dál," vyzval je a spokojeně se usmíval. Úsměv mu opadl až ve chvíli, kdy zahlédl jen dva studenty. S nespokojeným mumláním se následně otočil a zmizel opět ve třídě.
"Gratuluju k zásnubám," řekl Frank kysele a následoval profesora lektvarů. Jeho snahy právě skončili. Slíbil si, že na ní už nikdy nepromluví. Nejspíš měl věřit ostatním, věřit tomu, co říkali. I když by dal ruku do ohně za to, že kousek citu v té chladné dívce stejně je. Ale on už nebude ten, kdo se ho bude snažit odhalit.
Rozzuřeně zatnula ruce v pěst a pozorovala jeho vzdalující se záda.
"Dřív nebo později budeš litovat, to ti slibuju," zašeptala nenávistně. Otočila se na podpatku a zamířila pryč ze sklepení. Nechtěla celé dvě hodiny pozorovat jeho grimasy ani poslouchat jeho hlas. Byla ráda, že zítra konečně odjedou a už ho neuvidí, dokud nenastane čas její pomsty. Doufala, že přijde brzo. Nesnášela čekání.
Cestou potkala Malfoye a jeho kamarády. Protočila oči. Zase ten blonďatý blb. Namachrovaný idiot, ale jinak slaboch. Mohla se těšit na jejich budoucí spojení rodin, protože věděla, že v jeho blízkosti se nikdy nebude nudit.
"Á, Belĺatrix, rád tě vidím, neviděla jsi svou rozkošnou sestru? Rád bych se těšil z její společnosti," usmál se slizky blonďák a černovláska si jen posměšně odfrkla.
"Nejspíš tě nemůže ani vidět," odpověděla povýšeně a ignorovala jeho následující odpověď. Chytla za rukáv Rodolphuse a zasyčela mu do ucha: "Pojď se mnou," mírně se zamračil, ucukl se svou rukou, ale poslechl ji, a jako věrný pes ji následoval. Přesně, jak čekala.
Bylo jí jedno, že tím co udělá, splní Rodolphusovi majetnické touhy. Potřebovala se odreagovat a neznala lepší způsob než-li tohle. Natěšeně Bellu následoval do komnaty nejvyšší potřeby a spokojeně si prohlížel její křivky, pokud to přes neforemný hábit vůbec šlo. Ze sklepení to bylo daleko, ale čím déle šli, tím víc byla naštvanější a těšila se na následné uspokojení. Za celou cestu nepromluvili ani jednou. Bella neměla, co by mu řekla, jen ho znovu využije ke své potřebě. A on, protože doufal, že ví, kam jdou a to mu stačilo. Nepletl se. V očích mu zažehl plamínek vášně a chtíče. Zavřel za sebou dveře komnaty a pohledem hledal černovlásku, která stála u nově objevené postele. Neforemný hábit už ležel na zemi. Zamířila k chlapci a cestou odhodila školní kravatu. Zmijozelák si okamžitě stáhl školní svetr a odhodil jej na zem. Rozepnula si poslední knoflík školní košile, když stáli tváří v tvář.
"Tak už si mě vezmi," řekla hladově a prudkým trhnutím zbavila jeho košili všech knoflíků. Nečekal a udělal, co požadovala.



mno, tedy...wow...řešit špatnou náladu nebo co to bylo sexem? hmmm, za zkoušku by to asi stálo
jsem zvědavá, jak to bude dál ;o)