13. Kapitola - Pomsta

28. prosince 2012 v 16:22 | Maysie |  Oko za oko
Přináším poslední kapitolu, což znamená, že je konec. Díky bohu, dotáhla jsem do konce i tuto povídku :)
Pěkně mi to vyšlo - 13 - negativní číslo, 13 kapitola...
Určitě víte, co bude následovat, jelikož povídka je psaná pode knihy.
Takže, teď už mi spadl kámen ze srdce, jen dochystám epilog :)
Hezké počtení :P


_______________________________________________________________________________________________________


Být po jejím, vyrazila by hned, ale najednou to chtělo čas. Nespokojeně zavrčela. Už pár dní byli všichni Smrtijedi zavření v Malfoy Manor a čekali, až se situace uklidní a nebudou se muset bát lapení.
"Miláčku," přitočil se tiše Rodolphus a šeptal Belle do ucha. Potlačila nutkání jej odstrčit a obrátila pozornost na svého manžela. Místnost byla plná ostatních Smrtijedů a tak se naklonil ještě blíž. "Máme svolení vyrazit, jen my," srdce jí poskočilo radostí. Okamžitě vstala a zamířila s Rodolphusem k východu z velkého salonku. Na chodbě už na ně čekal Barty Skrk, junior. Věděla, že se k nim připojí, museli mít značně navrch. Na to, že jeho otec, Bartemius Skrk senior, byl šéfem odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů, se syn vydal značně jinou cestou. Avšak po svém otci zdědil krutost, se kterou posílal obviněné do Azkabanu bez soudu. Mnoho kouzelníků tvrdilo, že stejně byl krutý, jako Smrtijedi.
Podívala se a jejich společníka a znechuceně se ušklíbla. Byl jí odporný, nesnášela jeho chtivé pohledy a jeho tik, v podobě úšklebku rtů a vypláznutí jazyka, nevěděla, jak jinak by to popsala.
"Pohni!" křikla na Bartyho, který dál postával na místě. Museli odejít před sídlo, aby se mohli přemístit. Nemohli podceňovat situaci a tak bylo celé místo zabezpečeno kouzly, proti přemístění.
Nesnášel to její autoritativní chování a peskování ostatních, ale poslouchal ji, protože měla, jako jedna z mála, největší důvěru Pána zla. Vedl jen Severus Snape, a to Bellatrix vytáčelo k nepříčetnosti, nikdy mu nevěřila.
Trojité PRÁSK, se rozneslo okolím Malfoy Manor. Věděli, kam se mají přemístit. Longbottomovi měli dům zabezpečený, stejně jako ostatní bystrozorové, proti nečekané návštěvě. V ruce svírala svou hůlku a plynulým tempem mířila ke dveřím, následovaná dvěma společníky. Jediným mávnutím hůlky odemknula vchodové dveře a potichu vklouzli dovnitř. Měli štěstí, Frank a Alice v klidu obědvali, netušíc jakéhokoli nebezpečí. Trix se zarazila při pohledu na malé batole. Netušila, že mají dítě, ale o to její pomsta bude lepší. Bellu předehnal Rodolphus s Bartym, kouzlem odmrštili bystrozory od stolu a zajali jejich hůlky.
Frank se dezorientovaně rozhlížel, nestihl ani postřehnout, co se stalo a na něj a Alici mířili hůlkami dva Smrtijedi. Plynulým krokem vyšla ze stínu chodby i Bella. Povýšeným pohledem se měřila Franka. Ztěžka polknul, věděl, že se přidala na zlou stranu, ale netušil, že by byla schopná přijít na něj.
"Co tak civíš?!" zakřičela na Alici a vyslala na ní první Cruciatus.
"Bello! Přestaň, co to děláš?! Ubližuješ jí!" zakřičel Frank a snažil se vstát, ale nevyřčené kouzlo ho poslalo opět k zemi.
"Jste členi Fénixova řádu?!" zeptal se Rodolphus. Když se mu nedostalo odpovědi. Crucio.
"Co chcete?!" zeptala se zoufale Alice, myslela na syna. Stál v dětské postýlce, která byla provizorně postavená v jídelně. Malými ručkami se přidržoval za dřevěné laťky. Začal plakat. Mávnutím hůlku křik zastavila. Bylo to nevinné dítě, jen jej umlčela. Ani někdo, jako ona neměl na to, aby mučila nebo dokonce zabila batole.
"Jste členi řádu?!" zeptal se znovu netrpělivě Rodolphus. Alice se ohlédla na manžela. Kdyby tu byli jen oni sami… položila by klidně život. Ale teď? Je tu Neville, nesmějí mu ublížit.
"Crucio!" vykřikl Barty. Frank se začal zmítat v nové bolesti, která propalovala jeho tělo až ke konečkům prstů.
"Odpověz!" Bellatrix surově chytila Alici za vlasy a zaklonila jí hlavu. Hůlku přiložila na Alicino hrdlo. "Odpověz nebo jí zabiju!"
"O žádném řádu nic nevím, jsme obyčejní bystrozorové!" snažil se lhát.
Doufal snad, že přijde pomoc?
"Lháři! Víme, že existuje! Co máte v plánu?!" ptala se nepříčetně dál.
Museli zjistit, co řád ví. Vědí snad o nich? Mají si najít jiné místo úkrytu? Znají všechna jména? Je Pán zla odhalen a v nebezpečí? Co vědí o tajemné věštbě, o jediném přemožiteli Pána zla?
Bella nevěřila, že by to mohla být pravda, ale Pán ano. Musela mu zjistit, co potřeboval vědět.
Naštvaně Alici odstrčila. Rodolphus použil další Cruciatus. Netrpělivě poklepávala nohou. Ani jeden z nich neprosil o milost, hrdě vzdorovali. Byly slyšet jen tlumené výkřiky, pod návalem bolesti, které se snažili nevydat. Po tolika otázkách, které nezodpověděli a statečně mlžili. Po tolika mučících kletbách… Trix ztratila trpělivost. Přešla k dětské postýlce.
"Alice…" zašeptal tiše Frank. Tělo jeho manželky leželo nehybně na zemi. Dýchala, ale pohled měla prázdný. Barty Skrk jen pokrčil rameny.
"Vydržela málo," zasmál se ledově. Už se s podobnou situací setkal, a tak ho ani tato nepřekvapila. Dnes překonal svůj rekord.
"Už jsi přišel o tu špínu, chceš přijít i o syna?" ptala se sladce Bellatrix a nakláněla se nad Frankem.
"Jsi zrůda, všichni jste," řekl nenávistně a potlačoval slzy úzkosti.
"Ale no tak," řekla znuděně a zasáhla Franka mučícím kouzlem, "mluv a možná to přežiješ,"
"Ne," řekl pevným hlasem, i když vypadal, že bere z posledních sil. "Nikdy nic nezjistíš a Voldemort padne, postarají se o to,"
"Nikdy!" zakřičela a opět švihla hůlkou. Konečně cítila úlevu, tak dlouho skrývané pomsty. Tělem jí projel hřejivý pocit. Byla volná, cítila svou svobodu, nic už jí nesvíralo. Žádný příslib pomsty, který kvůli sobě musela splnit.
"Bellatrix, to stačí," vytrhl ji ze zasnění Rodolphus. Neuvědomovala si, že Franka drží pod kouzlem až příliš dlouho. Svráštěla obočí a sklonila hůlku. Pohlédla na manžela a následně na Bartyho. Pak se podívala na nehybné tělo svého nepřítele, který jí byl v jistých chvílích nejbližším přítelem. Oba ji sledovali s nic neříkajícím pohledem. Její zamyšlený obličej se roztáhl do širokého úsměvu. Místností se rozlehl nepříjemný, zlobný smích, který byl ve skrytu šťastný.
"Vyhrála jsem, vyhrála!" křičela radostně.
"Musíme jít," zasyčel Skrk junior a mířil ke dveřím. Přerušil tím Bellinu radost. Jen se na něj zamračila a dál jej ignorovala. Byli tu už víc jak dvě hodiny. Bál se odhalení. Rodolphus ho spěsně následoval. Bella se naposledy ohlédla na plačící dítě. Zrušila zvukovou bariéru a místností se opět rozlehl dětský pláč. Co na tom, že nesplnili úkol a nezjistili to, co měli? Ona získala svou pomstu, svůj klid.
"Ještě se setkáme, Longbottome," hystericky se zasmála a opustila dům.


Vyhrála jsem, vždycky vyhrávám! Bellatrix Blacková se nikdy nevzdává!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 28. prosince 2012 v 17:24 | Reagovat

mno, hezky jsi to vymyslela...takhle nějak jsem si to představovala =o)

2 LilyE LilyE | 1. ledna 2013 v 12:58 | Reagovat

Krásně vymyšlené. :-) Sice hodně kruté, ale takhle nějak si to též představuju. To číslo 13 fakt vyšlo :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

picture from SUGARGIRL14´S DA and Google
layout by Nel-ly