close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

5. Kapitola

14. ledna 2013 v 12:32 | Maysie |  Zvol si svou cestu!
Další :) Doplnila jsem ji dvěma obrázky, hned pod oddělovačem najdete, jak si představuju Kesstar - akorát se zelenýma očima, dívka na obrázku je má modré :) a pak ještě jeden, uvidíte sami :)
Obrázky jsou z deviantArt
Skáču tročku cukatě dopředu, tak se nedivte, povídka začně pořádně ve chvíli, kdy navážu na prolog, ale tyhle části tam musejí být :)

___________________________________________________________________________________________________


Listovala jsem Denním věštcem a ve skrytu duše doufala, že uvidím ty tváře. Naproti mě seděl Sirius a pohrával si s brkem, kterým měl psát pojednání na lektvary, ale neměl se k tomu. Jako vždy. Dostala jsem se na předposlední stránku a s podivem si prohlížela fotky pod titulkem: Black family. Vzhlédla jsem k Siriusovi, ale nevěnoval mi pozornost, a tak jsem se pohledem vrátila k menším fotkám, na kterých byl i on. Fotka musela být straší, určitě. Na fotce mu černé vlasy spadaly přes půl tváře, jako by se chtěl schovat před vším okolo. Jeho tvář byla mladší než teď. Drahé šaty s límečkem a mašlí na krku mi přišly komické.


Po chvíli jsem pochopila, proč je fotka starší. Pod každou fotkou byl malý medailonek a ten Siriův nebyl zrovna chvalný. Nejspíš chtěl Věštec zjistit zajímavosti o jejich rodině a odkrýt je světu. Nepochybovala jsem, že Sirius nechtěl a tak použili starší fotku, aby nemuseli, vysvětlovat jeho absenci v článku. Aby se za něj nemuseli před kouzelnickým světem stydět, napsali o něm špatné věci, kterých se podle rodiny dopustil. Jako by Nebelvír byl ta nejhorší věc na světě. Pche. Proto jsem se rozhodla, pokud na článek nepřijde sám, nebudu ho upozorňovat.

"Kessy?" o pár minut později jsem zvedla hlavu od úkolu a podívala se na Siria. "Pamatuješ, jak jsme si slíbili, že utečeme?"

"Samozřejmě," pousmála jsem se, když jsem si vybavila dětský slib. "Ale, mě ještě není sedmnáct, vždyť to víš, mám narozeniny až v dubnu," řekla jsem zmateně. Byl začátek prosince a od našeho rozhovoru na astronomické věži to byl více jak měsíc.

"Já vím - čtrnáctého," řekl, překvapeně jsem se pousmála. Nevěděla jsem, že si pamatuje přesné datum. Nejspolehlivější byly holky - nikdy nezapomněly, a když někdo zapomněl, při mněly to. "Nemyslel jsem hned," zasmál se, když viděl můj výraz. "Já už se do toho domu nevrátím," řekl odhodlaně. "Nebudu tam trávit poslední prázdniny,"

"To jsem jedině ráda, ale kam chceš jít?" zeptala jsem se. Nabídla bych mu být u mě, samozřejmě. Jenže jsem bydlela u babičky v malém domku o dvou pokojích, obýváku a kuchyni. Dům, ve kterém jsem vyrůstala a zabili mi rodiče, jsme prodaly. Odmítala jsem se tam vrátit.
"To ještě nevím," připadala jsem si hloupě, nemohla jsem splnit slib, kterým jsem mu dala. "To se vyřeší. Na letošní Vánoce jedu k Jamesovi, jeho rodiče jsou moc fajn a myslím, že mě mají i rádi," řekl zvesela.

"To jsem ráda. Víš, že bych ti poskytla azyl, kdyby to šlo," omluvně jsem se usmála. Jen mávl rukou.

"S tím se netrap," řekl automaticky a uhnul pohledem. A to bylo divné.

***

Byl čas, abych začala realizovat svůj plán. Nějak jsem začít musela. Sebrala jsem odvahu a zaklapala na dveře kabinetu Obrany proti černé magii. Po chvíli se dveře otevřeli a v nich se objevil profesor.

"Slečno Dalleyová, děje se něco?"

"Potřebuji vaši pomoc," řekla jsem prostě. Zkoumavě se na mě podíval a pozval mě dál. Potřebovala jsem jistotu, že se mi nikdo nedostane do mých myšlenek a naopak, já budu znát ty jejich. Smrtelně důležitě jsem se potřebovala obrnit nitrobranou a naučit se nitrozpyt.

***

Tak a byly tu poslední prázdniny. Sirius je trávil u Potterových, stejně jako ty Vánoční. Seděla jsem u odpoledního čaje s babičkou a dopisovala odpovědi na dopisy od přátel. Zrovna jsem dopsala ten pro Siriuse. Jako obvykle mi líčil, jak jsou v Godrikově dole pěkné holky a jak se snaží přemluvit Jamese, aby vzdal snahy na Lily a konečně si začal užívat. Tentokrát jsem pro něj měla jednu novinku i já. Napsala jsem mu, stejně jako Lily a Hope, že u sousedů tráví prázdniny chlapec, se kterým jsem se náhodou potkala. Holkám jsem ho popsala do nejmenších detailů a Siriusovi jen okrajově. Nezapomněla jsem zmínit, že se z nás stali víc jak přátelé.
Horší bylo, že byl mudla a já mu tajila svůj opravdový svět. Neuměla jsem si představit, jak bych mu to jednou vysvětlovala. To už jsem ale do dopisu nezahrnula a chichotala se při představě jeho reakce. Dopis jsem zalepila a čekala, až se vrátí sova od Lily.

Když jsem o pár dní později, dostala odpověď jen od holek, nevěnovala jsem tomu zas tak velkou pozornost. Asi Sirius neměl čas, jak s Jamesem poznávali děvčata z Godrikova dolu, jen ať si užijí.

***

Naposledy jsem jako studentka stála na nádraží King's Cross a sledovala dění okolo. Šla jsem zabrat kupé a pak postávala před lokomotivou a vyčkávala na ostatní. V davu jsem si všimla Jamese se Siriusem, tak jsem zamířila k nim. Nevšimli si mě, tím líp, chtěla jsem je překvapit. Postřehl mě, až když jsem ho objímala.

"Ahoj! Ráda vás vidím, už se mi stýskalo," řekla jsem s úsměvem. Zarazil mě Siriusův odtažitý postoj, ani mi neoplatil objetí a chladně se odtáhl. Nechápavě jsem se na něj podívala.

"Ahoj, taky tě rádi vidíme," oplatil mi James pozdrav a strčil do kamaráda. "Viď, Siriusi?" jen zamručel a uhnul pohledem. Dloubla jsem ho naštvaně do žeber.

"Co je s tebou?"

"Nic," odsekl a bez dalších slov odešel vlaku. Zírala jsem za ním a pak se otočila na Jamese, který jen pokrčil rameny. Hodila jsem Siriusovu zvláštní reakci za hlavu a rozhlédla se.

"Lily, Hope!" křikla jsem nadšeně.

"Kde?" vypálil James a rukou už sahal do vlasů. Plácla jsem ho.

"Co jsem ti o tom říkala? Nestačilo ti, že ti to vpálila i Lily v pátým ročníku?" zamračila jsem se a vykročila vstříc holkám. James se ohlédl po zrzce a pak se poslušně odporoučel do vlaku za Siriusem. Což nejspíš překvapilo Lily, která otvírala k pusu, k odmítnutí pozvání na rande. Na prázdno ji zavřela a obrátila se s úsměvem na mě.

O pár chvil později jsme seděly v jedoucím vlaku a já dumala nad Siriusovou reakcí. Podívala jsme se na Hope.

"Sirius se chová divně,"

"Co tím myslíš?" v tu chvíli prošli kluci okolo kupé a všichni, až na zmiňovaného chlapce nás pozdravili.

"Tohle tím myslím," řekla jsem popuzeně a ukazovala na dveře. Než Hope stačila zformulovat odpověď, Lily vzhlédla od knihy a odpověděla místo ní, ve snaze mě doplnit.

"Nejspíš myslí to, jak jsou nedospělí a arogantní, ale to jsou už dlouho a nezmění se to,"

"Sakra Lil!" její odpověď mě vytočila. Nemohla o nich říkat takové věci, když je znala jen povrchně. "Co ti pořád vadí? Zas ti něco udělal, že o něm tak mluvíš?" rozhovor se automaticky stočil na Jamese.

"Víš, jde o to, že vůbec existuje, jestli víš, jak to myslím," řekla naštvaně a papouškovala Jamesovu větu z pátého ročníku.

"Jestli narážíš na Snapea, tak ten si to zasloužil! Kamarád by tě nikdy nenazval mudlovskou šmejdkou," řekla jsem naštvaně a propalovala ji pohledem. "A to, co mu prováděli, není zdaleka dost, za to co řekl," dodala jsem na jejich obhajobu. Nejspíš uznala mou pravdou, protože bojovný pohled se náhle vytratil. Vstala a beze slova odkráčela do povinné schůzky v prefektském-primusském kupé.

***

Opět jsem začala tajně docházet na hodiny nitrobrany a jelikož mi přišlo, že se mi Sirius straní, nemusela jsem vysvětlovat, kam chodím. Vlastně mi to jen nepřišlo, on se mi stranil.
V odpoledních hodinách jsem se vracela do společenské místnosti. Sedla jsem si naproti Remusovi. Předstíral, že čte a zatím jeho pohled mířil jinam. Pohled mi dopadl na Hope, která se stydlivě usmívala na chlapce z šestého ročníku naproti ní a hráli řachtavého Petra.

"Proč jí to neřekneš?" zeptala jsem se a tím vylekala Rema, kniha mu upadla na zem a podíval se na mě.

"Cože?" zeptal se zmateně. "Promiň, nevšiml jsem si tě," mávla jsem rukou. Poslední dobou si mě nevšímá více lidí. Přikládala jsem to záhadnému vztahu, který Sirius určitě měl. Třeba té holce vadilo, že se se mnou baví a on jí slíbil to omezit. Možná.

"Proč jí neřekneš, že se ti líbí?" šeptala jsem, abych nevyzradila jeho tajemství a kývla k Hope.

"Jak… je to kamarádka," vydechl překvapeně, ve snaze zakrýt své prokouknutí.

"Musela bych být slepá, abych si toho nevšimla,"

"Není to dobrý nápad, mohl bych jí ublížit," řekl a smutně se podíval. Vždycky se staral více o ostatní a své prokletí bral podle mě až moc vážně. Zakroutila jsem hlavou.

"Kdyby jí vadilo, co jsi zač, už dávno to víš. Myslím, že tímhle jí ubližuješ víc a i sobě,"

"Jak to můžeš vědět?" Rem byl sice strašně chytrý kluk, ale co se dívek týče, potřeboval by návod k použití.

"Remusi," začala jsem vážně, "čti mezi řádky. To, jak se na tebe dívá, vyhledává tvou přítomnost. Ale tys jí nedal žádný
signál," řekla jsem rozmrzele. Měla jsem pravdu, Hope k nám pokukovala a snad se snažila poslouchat, ale byla dostatečně daleko, aby nás neslyšela. Remus se na ni nejistě pousmál. "No vidíš," poplácala jsem ho povzbudivě po rameni a vstala. Chtěla jsem zamířit do pokoje a dát jim prostor. Ve vchodu se objevil Sirius. Náhle mnou projela vlna zlosti. Měla jsem chuť na něj křičet, jak se to chová, proč mě odstrkuje kvůli nějaké holce a co dalšího mu vadí. Naštvala jsem se ještě víc, když se ve vchodu otočil a vyšel zase ven. Tak to teda ne, pěkně mu řeknu, co si o tomhle myslím!

Vyběhla jsem ven a zahlédla ho mířit ke schodišti. Musela jsme za ním běžet až do sedmého patra, kde stál a bůhví na co, čekal.

"Siriusi!" podíval se na mě. Povzdychl si a zaklonil hlavu. "Co si myslíš, že děláš?! Můžeš mi to sakra vysvětlit?" křičela jsem naštvaně a rozdýchávala schody. "To pro tebe naše přátelství tak málo znamená, že se mi vyhýbáš, kvůli nějaký holce?"

"Jak si na to přišla?" zeptal nechápavě.

"Nemusím být pitomá, aby mi to došlo!"

"Přestaň, o tohle vůbec nejde," řekl, jako by na tom vůbec nezáleželo.

"Tak o co jde?" zeptala jsem se netrpělivě. Když nešlo o holku, došly mi možné varianty. Náhle se vedle nás, ve zdi, začali objevovat dveře. "Co to je?"

"Komnata nejvyšší potřeby, promluvíme si tam, pojď,"

"No skvěle, tak tady se schováváš, abych tě nemohla najít? Na plánku není! Tolikrát jsem s tebou chtěla mluvit a tys nikde nebyl," řekla jsem vyčítavě.

"Není," přitakal a vtáhl mě dovnitř, jako by to byla celá odpověď na moje rozhořčení a nic ostatní nebylo důležité.

"Už mi laskavě řekneš, co se s tebou děje?" chvíli nervózně přešlapával z jedné nohy na druhou a já nevrle podupávala pravou nohou. Pak vypálil přímou, nečekanou otázku.

"Mělas něco s tím klukem?" mračil se a propaloval mě pohledem. Vytřeštila jsem oči a spadla mi brada. Tak tohle jsem teda nečekala.

"Cože?!" chtěla jsem se ujistit, zda jsem dobře slyšela.

"Spala jsi s ním?!" opakoval silnější formulací a pro změnu podupával nohou on.

"Do toho ti nic není!" a taky nebylo. Pokud bych něco takového vyprávěla, bylo by to jen holkám.

"To si piš, že je! Jsem tvůj… nejlepší přítel!" navzájem jsme se propalovali pohledem.

"Nejlepší přítel by se mi nevyhýbal bůhví proč!"

"Je špatně, že se tě snažím chránit?!"

"Tím, že se mi vyhýbáš?!" naštvaně zakroutil hlavou. Nechápala jsem jeho reakci. Nejdřív dělá, že nic, suše mi odpovídá, jako bych byla blázen, že jsem si vymyslela báchorku, jak se mi vyhýbá a pak, z ničeho nic, na mě začne křičet. Zrovna on mi má tak co vyčítat!

"Zkrátka bys neměla-" nehodlala jsem poslouchat neoprávněné kázání a skočila jsem mu do řeči.

"Někdo, kdo spí s holkama na potkání mi nebude říkat, s kým bych měla nebo neměla spát!" rozkřičela jsem se ještě víc, otočila na podpatku a vykráčela z místnosti, než se stačil probrat z podpásového úderu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LilyE LilyE | Web | 14. ledna 2013 v 17:33 | Reagovat

Jé, Siriusek nám žárlí :D Ta hádka mezi nimi byla dost ostrá a Lily by se nemusela k Jamesovi chovat tak, jak se chová. No, ale uvidíme :-)
Jinak, krásný obrázky :-)

2 Angel Angel | 14. ledna 2013 v 20:15 | Reagovat

Ha, ta mu to natřela. Honem další kapitolku :D

3 Hope Hope | Web | 14. ledna 2013 v 23:37 | Reagovat

Rem by potřeboval návod k použití na holky a Hope zase na kluky, nemysli si :-D
a konec se mi vůbec nelíbí! Sirius měl Kess popadnout a hladově políbit, abys věděla! :-D ale dobře, je to tvoje povídka, tak si s ním můžeš dělat, co chceš =o)
a já už se nemůžu dočkat středy ;o)

4 Maysie Maysie | E-mail | Web | 16. ledna 2013 v 14:50 | Reagovat

[1]:  S Lily bude líp :) A Siri musel dostat sodu :D

[2]: Takže záměr se mi povedl :)

[3]: Já je naučím, neboj :D
Hladového polibku se možná dočkáš jinde - dočkej času, jako.... však víš :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

picture from SUGARGIRL14´S DA and Google
layout by Nel-ly