close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

6. Kapitola

16. ledna 2013 v 12:00 | Maysie |  Zvol si svou cestu!
6 kapitolka :)
V pátek vás čeká další :)

__________________________________________________________________________________________



Byla jsem na Siriuse šíleně naštvaná. Jak si to představoval? Pitomec!

Vběhla jsem do pokoje a celou situaci vylíčila Lily. Nikdo jiný v pokoji nebyl.

"Třeba mu na vážně tobě záleží," řekla, jako by se snažila přesvědčit sama sebe a já se podivila jejímu obratu o sto osmdesát stupňů, od názorů ve vlaku.

"Nemá právo se mě ptát na tyhle věci a ještě naštvaně," dodala jsem rozhořčeně.

"A ty jsi s ním..?" zeptala se mě opatrně.

"Samozřejmě, že ne. Byl tam jen dva týdny a pak zase odjel. A byl to mudla," dodala jsem na vysvětlenou a Lily pokývala hlavou. Ne, že bychom byly zaujaté proti mudlům, ale riskovat infarkt při odhalení našeho světa?

"Představ si, Potter mě ještě nepozval na rande," překvapená změnou tématu jsem vykulila oči.

"Vážně?" byl totiž říjen.

"Vážně," řekla zamyšleně. Tak alespoň tohle bylo na správné cestě.

***

Tentokrát jsem se stranila já Siriusovi. Nebudu s ním mluvit, dokud se neomluví. Nic jsem neprovedla, takže takhle by to nešlo. Seděla jsem s Lily u oběda a vylívala si zlost na bramboře. Najednou se přihnala Hope a dosedla k nám.

"Ahoj holky, věštění bylo děsný, závidím, že ho nemáte," automaticky jsem pokývala hlavou a znova nabodla oběd na vidličku. "Co je, Kess?"

"Včera jsme se se Siriem pohádali," odpověděla jsem klidně a pak zvedla pohled a zadívala se na Hope. "Vlastně na mě ječel," dodala jsem a ušklíbla se. Po vyzvání jsem odvyprávěla včerejší výměnu názorů.

"Tak mu na tobě záleží, jste přece kamarádi, ne?"

"Kamarádi na sebe neječej bůhví proč,"

"Chtěl tě chránit,"

"Já ho taky nechráním před holkama, co se na něj sápou, tak ať mi nekáže, co mám dělat,"

"Dívá se sem,"

"To je mi jedno," řekla jsem naštvaně a po chvíli se podívala na druhý konec stolu. Siriuse jsem častovala naštvaným pohledem. Ucukl a zbytek oběda už se k nám nepodíval.

***

Z neutrálního pohledu

James se Siriusem posedávali v šatně u famfrpálového hřiště. James se připravoval na trénink a Sirie vztekle kopal do camrálu. Po pátém vybití vzteku mu ho James sebral.

"Chceš ho zničit? Pak nebudeme mít s čím hrát," řekl vyčítavě James a uklidil camrál do bedny s míčema.

"Hlavně, že ty můžeš krást zlatonky," ulevil si Sirius. James se zasmál a nekomentoval to.

"Nechápu, proč za Kesstar nejdeš a neomluvíš se. Neměl jsi na ní řvát,"

"Chtěl bych vidět tebe, kdyby šlo o Evansovou," odsekl naštvaně. Začínal se cítit provinile, možná na ní vážně neměl tolik křičet.

"Ale vy, jste jen kamarádi,"

"Vy ani to ne," James si povzdechl. Pochopil, že jeho snaha pomoci dnes nebude oceněna. Místo spolupráce se do něj Sirie za každou odpověď jen strefoval.

"Brácho, pokud jí neřekneš pravdu, tak se dočkáš jen toho, že si vážně někoho najde, protože jí přestane bavit poslouchat to, jak jí vyprávíš o svejch holkách. A pak o ní vážně přijdeš,"

"Zavři věštírnu a nestarej se," odfrkl si Sirius a rázným krokem se odporoučel ze šatny. James jen pobaveně zakroutil hlavou a vydal se na trénink.

***

Byl listopad a s holkama jsem se vracela z Prasinek. I přes rozhořčení na Siriuse, jsem mu dnes koupila dárek, protože koncem listopadu měl narozeniny. Schovala jsem jej do nočního stolku a přemýšlela, zda mu ho vůbec dám. Dám mu ho, pokud se do té doby usmíříme. Pěkně mě štval, ale i tak to byl můj nejlepší kamarád a mě už se po společných chvílích stýskalo.

"Remus mě pozval na schůzku!" zapištěla Hope, jen co vběhla do pokoje. Nadskočily jsme leknutím. Všimla jsem si, jak se po příchodu z Prasinek zdržela ve společence, když ji Remus váhavě zastavil.

"Konečně," zašeptala jsem.

"Říkala jsi něco?" zeptala se plná dobré nálady.

"Že je to úžasný, Hope, moc ti to přeju," usmála jsem se a kamarádku objala. Že to ale Removi trvalo, než se rozhoupal. Lily přitakala k mému konstatování, ale na její vkus krapet suše.

"Neboj Lily, taky se dočkáš," mrkla jsem na ní a musela se zasmát, když jsem viděla její sporný výraz.

"Nestojím o to, aby mě zval na rande," řekla odhodlaně, dosedla na postel a našpulila rty. "Proč mě ještě nepozval?" s Hope jsme se zasmály, měly jsme ji prokouknutou. Možná, že Jamese v šestém ročníku odmítala ze zvyku a situací se bavila. Ale když přestal…

"Víte jak to myslím - byla jsem na to zvyklá, ty denní dohady, to jeho vytahování…vždycky mě to…"

"Vždycky tě to co?" snažila se jí pobídnout Mary, ale Lil se dala na ústup.

"Ale nic," mávla rychle rukou, aby zahnala zvláštní myšlenky a následně se zavřela do koupelny. Raději jsme vyklidily pole a zamířily do společenky. Dosedly jsme na pohovku a vyhřívaly se u krbu. Za chvíli se naproti nám objevil James s Peterem. Děkovala jsem Bohu, že nepřišel i Remus, jinak by Hope byla po zbytek večera podobná rajčeti. Odpověděly jsme na pozdrav a pak jsem si vzpomněla na Lily a zmocnilo se mě nutkání Jamesovi gratulovat.

"Jamie, ať děláš cokoliv, tak to zabírá," usmála jsem se spokojeně a Jamese pochválila.

"Nedělám nic," odpověděl nechápavě a podíval se na mě jako na blázna.

"Však ano, ještě chvíli a mám pocit, že konečně bude souhlasit," oči se mu rozzářily, jako dítěti, které dostane vytoužený dárek. Div nezačal poskakovat po pohovce.

"Vážně?" zeptal se nedůvěřivě, ale jeho radost byla větší. S úsměvem jsem pokývala hlavou.

"Žárlí, že dřív pozval na rande Remus Hope, než ty ji," zachichotala jsem se a Jimmy uznale hvízdnul a usmál se na Hope. Ta se stydlivě začervenala a zamaskovala to kašláním, kdyby náhodou byl Remus poblíž.

"Tak aspoň jeden," řekl pochvalně a pak se zničehonic zamračil.

"Co tím myslíš?" zeptala jsem se v náznaku na jeho změnu výrazu.

"Ale nic," mávl rukou a mě padl pohled na Siriuse, který se v tu chvíli objevil u pohovky, ale zarazil se v půli kroku, když si nás, vlastně mě, všiml. Vycítila jsem jeho až nepřátelský pohled a to už na mě bylo moc. Vstala jsem.

"Kam jdeš?"

"Pryč, je tu na mě až moc dusno," poslední slovo jsem řekla s důrazem a propalovala Siriuse pohledem. Hope pochopila a oba nás nedočkavě sledovala. Ostatně stejně jako James, a moula Peter. Možná viděl i tu lítost, která byla skrytá pod tím vším mým hněvem. Obloukem jsem ho obešla. Chtěla jsem, aby mě zastavil. Nezastavil.

V tom se mi horko vlilo do těla a zatočila hlava. Srdce mi sevřela úzkost a já nemohla dýchat. Pak jsem cítila, jak ztrácím kontrolu nad svým tělem a padám k zemi. Naposled si pamatuju zděšený výkřik a něčí rozmazanou tvář… pak už byla jen tma.

***

Pomalu jsem začala přicházet k vědomí. Černá tma se měnila ve světlé šmouhy světla a obrysy tváří.

"Probírá se!" zaslechla jsem z dálky. Kdosi, v poslední chvíli zarazil madam Pomfreyovou, aby mi uštědřila další facku, na probrání. Zamrkala jsem a snažila se zaostřit dění okolo sebe. Připadala jsem si, jako bych potřebovala brýle, které jsem nikdy nenosila. Měla jsem nepříjemný pocit, že něco není, tak jak má být.

"Kessy, jsi v pořádku?" ptal se mě někdo. Hlasy jsem slyšela v ozvěně a tak ani nevím, kdo se mě ptal. Až teď mi došlo, že ležím na zemi ve společenské místnosti, nade mnou klečí bradavická ošetřovatelka a polovina nebelvírské koleje. Dokonce i Sirius, který mi podepíral hlavu a vyděšeně na mě koukal.

"Ustupte, není tu nic k vidění!" slyšela jsem hlas naší primusky, jak odehnává zvědavce.

"Slečno? Vnímáte mě? Byla jste mimo asi třicet minut," přiložila mi ruku na čelo a pak spokojeně pokývala hlavou.

"A-ano," zachraptěla jsem a přemýšlela, co se stalo. Pokusila jsem se vstát. Pomohli mi na nohy. Spěšně jsem si vybavila pád na zem a ztrátu vědomí. Otočila jsem se na Siriuse. Díval se na mě pátravým pohledem. V tu chvíli zmizela všechna zlost a já ho potřebovala.

"Něco se stalo," řekla jsem potichu se strachem v hlase. Než stačil odpovědět, v portrétu Buclaté dámy se objevila kolejní ředitelka Minerva McGonnagalová. Chvíli tiše stála, než mě našla v davu a až pak promluvila.

"Slečno Dalleyová? Chce s vámi mluvit pan ředitel," řekla a měla přesně výraz typu: stalo se něco hrozného, ale já nejsem ten, kdo vám to má sdělit. Začala jsem propadat panice. Rychlím krokem jsem ji následovala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Angel Angel | 16. ledna 2013 v 14:32 | Reagovat

První!!! :-D Skvělá kapitola..rychle pokračuj

2 LilyE LilyE | Web | 16. ledna 2013 v 15:39 | Reagovat

Super kapča! Aspoň mám další důvod, proč se těšit na pátek :D Snad se už konečně usmíří a jsem strašně ráda, že se Remus konečně rozhoupal. :-)
Strašně se těším na další :D

3 Hope Hope | Web | 16. ledna 2013 v 22:55 | Reagovat

někdo umřel, že jo? =o( někdo zabil její babičku nebo tak =o( nemám tě za to ráda, víš? a pak že já jsem na svoje postavy hnusná =o(
kapitola se mi ale jinak líbila =o) Hope a Remus...mno, myslím, že Hope bys měla zabít dřív než se ze sebe udělá pitomce a ztrapní se před Remem...věř mi, vím, o čem mluvím :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

picture from SUGARGIRL14´S DA and Google
layout by Nel-ly