Přeji krásný Nový rok :)
Do nového roku - s novou povídkou :) Myslím, že si to můžu dovolit, poctivě jsem dopsala Oko za oko, a tak mám teď volné pole:) Navíc je tato povídka už celá vymyšlená, takže ji jen hodit na papír :))
Povídka byla "vymyšlená" před pěti lety, a tak si připomeňte info :)
Teď už, hurá na prolog.

Tma, ticho… jen to lehké šustění, padající kapky, srážející se s tvrdou podlahou.
Vždycky jsem nesnášela kobky, proto chápete jaký je to paradox, když stojím právě v jedné z nich. Troufám si říct, že v té nejhorší.
Nesnáším kápě, ale sama na sobě jedno mám. Proč? Dlouhý příběh, časem vám ho povím. Z mého tichého klidu mě vyrušil hlas.
"Podej mi tvou ruku," řekla nebo spíše zasyčela postava v kápi přede mnou. Mráz mi přejel kolem páteře.
Nikdy bych ti svou ruku nepodala, ty ohavnej hajzle! Dělám to pro vás, jen kvůli vám!
Mami, tati! Je to pár let zpátky… ale já se musela vzchopit…
"Tvou ruku." Řekl s menší dávkou trpělivosti. Přestože všechno ve mně křičelo: nedělej to! Poslušně jsem zvedla ruku a sklonila hlavu. V místnosti se na mě upíraly všechny přítomné oči. Vzdala jsem se všeho, abych tu mohla být a dostát tak své pomstě. Celé mé já křičelo nesouhlasem, ale malá část mě, spokojeně předla. Nezbylo mi nic, co bych mohla ztratit. Všechny nitky spojené se mnou jsem přetrhala, abych uchránila zbytek těch, které jsem milovala, které miluji.
"Pane, jste si jistý, že chcete…" přerušil ticho kdosi po mé pravici. Jeho hlas jsem znala moc dobře.
"Snažíš se znehodnotit mé rozhodnutí?" zeptala se postava netrpělivě a upřela oči na ustrašeného blonďáka. Malfoy, on jediný mi nikdy nevěřil. A měl recht, ale o tom později.
"Ne můj pane, to bych si nikdy-"
"Tak mlč." Usadil ho okamžitě a já se ušklíbla. Malfoy sklopil poraženě hlavu a nedovolil si znovu promluvit. I přes to všechno se dokážu bavit.
Na pouhé jeho pokynutí jsem natáhla ruku. Už jsem pouze čekala. Přiložil svou zvláštní hůlku na mé levé předloktí. V ruce jsem cítila palčivou bolest. Bolest, která se chvíli, co chvíli zvětšovala a pohlcovala snad celé mé tělo. Mísily se s ní i moje vnitřní pocity, které mě doslova drtily.
Dřív jsem byla jiná, ale teď už jsem jen chodící kus ledu. A to všechno oni. Zničili mě, můj život, ale já se pomstím. Přísahala jsem.
Podívala jsem se na své předloktí, kde už zářilo nové Znamení zla. Zlehka jsem se poklonila a zacouvala zpět do řady. Na řadu přišel někdo další.
Myslím, že teď nastal čas, abych vám pověděla svůj příběh, od samého začátku…



nééé! to jsi neudělala! nezačínáš příběh tím, že se z ní stal SMrtijed...ááá, št veš mě, víš to?
ale i tak se těším na první kapitolu a jsem na ni opravdu zvědavá ;o)