14. Kapitola

2. dubna 2014 v 12:39 | Maysie |  Zvol si svou cestu!
Ahoj! Pro velký úspěch další kapča :)
O proti předchozímu odstupu jsem si "mákla" a doufám, že mi to vydrží :D


_______________________________________________________________________________________________________



Další tři měsíce. Měla jsem pocit, jako bych přicházela o rozum. Ztratila jsem svou podstatu. Už jsem nevěděla, co je to smích, objetí, hřejivý pocit lásky. Polibky a něha? Připadala jsem si znovu jak ve svých čtrnácti letech, kdy jsem o horkých polibcích četla v mudlovských knihách. Siriusovi chtivé doteky a horký dech na mém krku… byla to už jen vzpomínka.

A pak jsem se podívala na svůj řetízek. Vracel mi naději. Nutil mě doufat, že se z tohohle labyrintu dostanu bez úhony zpátky. Ale už to bylo moc dlouho. Byla jsem ztracená. Ztracená v počtu jmen, která mi probíhala hlavou. Jména chudáků, kteří naposledy vydechli v sídle Pána Zla. Jen kvůli své nečisté krvi. Copak za to mohli?

Útoky na kouzelný svět byly častější a častější. Pomalu postupoval po svém seznamu. Vždycky mu našli toho, koho zrovna chtěl. A kdyby ne? Raději se nevrátili. Odmítla jsem ty chudáky vodit na porážku. Už tak jsem měla dost nepříjemný pocit, že jsem jim nedokázala pomoci.

Seděla jsem v křesle se znuděným výrazem v tváři, když vešel. Vůči křiku mudlovského kouzelníka jsem byla apatická. Listovala jsem knihou o černé magii, kde jsem našla kouzla používaná k mučení, o nichž jsem nikdy neslyšela.

"Mám pro vás úkol, moji přátelé," s donucením jsem pootočila hlavu. Tvářil se tak… chtivě. Něco chtěl, ale nevěděl, kde to hledat. "Zjistil jsem něco, co by mě mohlo ohrozit a tím i vás," udělal dramatickou pauzu a pokynul nám, ať pozorně posloucháme.

"Můj pane-"

"Ššš, teď ne Belatrix," mírně přivřel oči rozčílením. "Byla vyřknuta věštba," bedlivě všechny sjel pohledem. Čekal reakci, doufal, že někdo z nás zalape po dechu a prozradí, že už o věštbě ví. Nikdo tak neudělal. Po dlouhé odmlce pokračoval. "Kletba praví, že dítě, narozené koncem července, mě může porazit," v duchu jsem začala počítat.

"Vás?! To není možné!"

"Samozřejmě, že to není možné, Belatrix," řekl potěšeně, "Ale i tak to dítě najdete a přivedete mi jej,"

"Jak ho máme najít? Máme jej zabít?" místností se rozléhaly otázky. Pán Zla, naštván jednoduchostí svých sluhů se zamračil.

"Začněte u Svatého Munga, a to dítě, chci živé!" po té, co svá slova dořekl, většina se hned přemístila pryč. Najednou mi vyschlo v krku. Spěšně jsem se přemístila pryč, ale jinam než ostatní.
Čekání bylo nekonečné. Každou chvíli jsem kontrolovala hodiny na zdi a čekala. Další hodinu se nic nedělo. A pak se konečně pohnula klika u dvěří.

"Konečně!"

"U Merlina, ty jsi mě vyděsila!" s jednou rukou přiloženou na srdci spěšně zavřela dveře. "Tři měsíce Kesstar! Nestačilo to už?" mávnutím ruky jsem zarazila další slova.

"Mlč prosím tě, něco se stalo," ani nevím jak, ale hlas se mi rozklepal. "Jde o nějakou kletbu, on říká, že dítě, které se narodilo koncem července, může být jediné, které ho kdy porazí," Hope zbledla. "Počítala jsem to, Lily by v té době měla-"

"Harry," vydechla, "syn Jamese a Lily, narodil se třicátého prvního…"

"Doufala jsem, že se mýlím," řekla jsem smutně, "Hope, musíš je rychle varovat, než na to přijde, hned! Ať utečou, cokoliv!" Hope rychle přikývla. "Tak běž!" popohnala jsem ji a ona mi věnovala pohled, pak se přemístila pryč. Klidně jsem vydechla a posadila se do křesla. Bude to v pořádku, určitě. Pokud jejich syn je opravu vyvolený, Pán Zla to ještě nemůže vědět. Neví, které dítě je vyvolené k jeho porážce. Otázka je, kolik se jich narodilo… Schovají se včas, zvládnou to. Musejí.


***


Dny utíkaly a tady panoval chaos. Pán Zla nedostal, co chtěl. Nikdo mu nebyl schopný přinést vyvolené dítě. Většina Smrtijedů se klidila do ústraní.

"HarryPotter," řekl přidušeně. "Dítě, které mě má zničit?" posměšně kroutil hlavou, ale obavy, které měl uvnitř sebe, skrýt nedokázal. "Je to bezbranné batole a vy jej nedokážete najít?!" rozkřičel se.


"Crucio!" Avery v křečích padl k zemi. Snažil se nekřičet, ale nešlo to. A pak znovu a znovu. Pak další a další Smrtijedi. Pak se podíval i na mě. Ztuhla jsem v půlce pohybu. Snažila jsem se nedat nic znát. Naštěstí pro mě, Pána Zla vyrušil Snape.

"Pane, mám pro Vás důležité zprávy," řekl klidným hlasem a pak společně opustili místnost. Ulevilo se mi a to dost. Když jsem se vzpamatovala, chtěla jsem vědět, jak to Lily a James zvládli, zda jsou v bezpečí. A jediná možnost byla jít za Hope. Nerada jsem ji vystavovala nebezpečí, ale tohle nevědomí mě užíralo jediné, co jsem mohla na pevno vědět bylo, že Pán Zla je stále nenašel.


***


"Tohle je šílené, takhle to dál nejde, Jamesi," Sirius naléhal na svého nejlepšího přítele.


"Tichošlápku, jsme členi řádu, zvládneme to, máme všechny ochranná kouzla, nemůže nás najít," lehce se usmál. Bál se, ale věřil, že jsou v bezpečí.

"Zatím se mu to nepovedlo. Jamesi, Brumbál by Vám pomohl, to víš moc dobře!" stál si umanutě za svým.

"Vím, poradil nám pár opatření, ale nechceme ho do toho zatahovat. Probral s Lily Fideliovo zaklínadlo, ale musíme to promyslet," unaveně si promnul spánky. Bylo poznat, že posledních pár týdnu nespal zrovna nejklidněji.

"Co chceš promýšlet? To kouzlo znám a vše potřebné máš,"

"Sirius má pravdu Jamesi," Remus, který poslední půl hodinu mlčel a poslouchal rozhovor se zapojil. Protřel si unavené oči a vážně se podíval na svého kamaráda. "Potřebujete jen strážce tajemství. S námi můžeš vždy počítat," Sirius horlivě kýval.

"S Lily jsme o tom už mluvili, je to moc riskantní,"

"Dokážeme se o sebe postarat!" vychrlil Sirius a Remus v klidu pokračoval.

"Situace už je tak dost Zlá, obden se prodlužuje seznam mrtvých a to i bystrozorů a členů Řádu. Dnes zabili Edgara Bonese a celou jeho rodinu,"

"To jsem nevěděl," řekl užasle James a zamračil se. Konečně si plně připustil, že v nebezpečí není jen on, jako Bystrozor a člen Řádu, ale hlavně jeho rodina.

"Jestli je ta věštba o které mluvil Brumbál pravdivá… A Harry je jediná naděje, že tyhle zlé časy skončí a Pán Zla padne, měli by jste udělat všechno pro jeho bezpečí. I kdyby to někoho z Řádu mělo stát život,"

"Máš pravdu Remusi, ale pokud budeš strážce tajemství ty nebo Sirius, budete první, po kom půjde," řekl na vysvětlenou. "Zbytečně bychom vás ohrozili,"

"V tom máš sice pravdu, ale nemůže to být jen tak někdo. Musí to být někdo, komu věříte a u koho by to nečekal. Tomu člověku svěříte svůj život," Remus zvážněl, když James nereagoval.

Nastala chvíle ticha. Prolomil ji až James.

"Díky," řekl a položil Removi ruku na rameno. Sirius se zmateně podíval na svého kamaráda, ale James uhnul pohledem.

***


Netrpělivě jsem přecházela po malém obýváku. Hope musela každou chvíli přijít. Vím, že jsem blázen, když stojím v jejím obýváku, ale už jsem jí do tohohle kolotoče zatáhla a tak jsem nechtěla zatahovat někoho dalšího. I když bych raději ohrožovala Siriuse, zní to sice sobecky, ale aspoň bych ho viděla. Ale není čas si stěžovat, uvrtala jsem se do toho sama.

Konečně jsem zaslechla hlasy. Opravdu, hlasy, množné číslo, sakra! Jedním skokem jsem byla v kuchyni, která byla oddělená jen barovou přepážkou. Za kterou jsem se, jako za nízkou zeď, schovala. Dveře se otevřely.

"Dáš si něco k pití?" sice je zdvořilost na místě, ale zrovna teď se mi to moc nehodilo. A pak jsem zalapala po dechu. Samozřejmě, kdo jiný by s Hope přišel?


"Ne, to je dobrý. Chtěl jsem ti něco říct. Neměl bych, ale nemůžu si pomoct, nepřijde mi to správný," chvíli přecházel po místnosti a pak si sedl do křesla.

"Poslouchám," odpověděla po chvíli zamyšleně. Pár vteřin oba mlčeli. Měla jsem nutkání vykouknout, ale nevěděla jsem, jestli sedí čelem ke mně nebo ne. Hope by nevadila, ale jak jí znám, nedokázala by překvapení ze mě skrýt. Takže mojí zvědavost zachránila pánev pověšená na zdi, díky které jsem viděla alespoň rozostřené siluety.

"Je mi to hloupý, ale neví to ani Remus. Musíš mi slíbit, že se to nikdo nedozví," neřekl moc nadšeně. Sice jednal za zády kamaráda, ale už měl jen Hope, se kterou si o tom mohl promluvit. Doufal v jiný úhel pohledu. V ten, který se bude alespoň blížit tomu jeho.

"Víš, že neumím lhát Siriusi," řekla omluvně, ale když viděla jeho naléhavý pohled, povzdechla si a pokračovala dál, "ale slibuju, že pokud to bude v mých silách, budu mlčet," a podle hlasu se pokusila o úsměv. Očividně mu to stačilo.

"Jde o to fidelněco zaklínadlo,"

"Fideliovo," opravila ho trpělivě.

"Jo," nevrle pohodil hlavou, neměl rád, když ho někdo opravoval a že si toho ve škole užil až až. "Remus dneska, teda společně se mnou, tlačil na Jamese, že by ho měli s Lily co nejdřív použít. Samozřejmě jsme se nabízeli jako strážci tajemství, ale odmítl to,"

"Je to moc riskantní-"

"Za jejich bezpečí bych zemřel, Hope,"

"Je to riskantní v tom, že Ty-víš-koho by to napadlo jako první," řekla pomalu.

"Jsi jak James, říkal to samé," povzdechl si. "Copak není lepší svěřit to někomu, kdo to za nic na světě nepoví? Než někomu… jinému," Hope se tázavě podívala na Siria, ale ten dělal, že nechápe. Došlo jí, že Sirius už ví, kdo bude strážce tajemství.

"Siri, nikdo nepochybuje, že by někdo z nás tajemství neprozradil, ale…"

"Ale co?" vyhrkl pobouřeně.


"Co kdyby Ty-víš-kdo měl jako rukojmí někoho, na kom ti záleží? Vyhrožoval by ti, že tu osobu zabije, když mu to neřekneš? Co bys udělal pak?" když Sirius překvapeně zmlkl a neodpovídal, pokračovala dál, "nevím jak bych se zachovala. Kdybych byla strážcem tajemství a on by měl Rema… a chtěl ho použít proti mně jako páku," při takovém pomýšlení se oklepala, "vybírat si mezi lidmi, které miluješ… to nejde, i když bych věděla, které řešení je správné a co musím udělat," položila Siriovi ruku na rameno. V očích se mu zablesklo.

"Naštěstí nemám nikoho, koho by proti mně použil, takže to Dvanácterák měl svěřit mě," odsekl nekompromisně.

"I když si to nepřipouštíš, tak kdyby měl Kessy, tak-"

"Má ji, zapomněla jsi snad?" řekl nepřirozeně klidným toném, který mě zamrazil.

"Říkej si, co chceš," odsekla nepříjemně, "ale já ti to nevěřím," chvíli bylo ticho. Pak zavrzalo křeslo, jak se v něm napřímil.

"Každopádně, mám dojem, že James přišel o rozum," povzdechla si nad jeho vyhýbavostí a zaměřila se na nový směr konverzace.

"Proč?"

"Protože řekl Peterovi, aby byl strážcem tajemství," zalapala jsem po dechu, až jsem si musela zakrýt pusu, stejně tak Hope. Trouba Peter?! Sice to nebude tak očividné, ale i on patřil mezi Poberty, takže pravděpodobně bude třetí osobou, kterou bude hledat. Ovšem, pokud prokoukne, že se jedná o Fideliovo zaklínadlo. A on to časem pochopí. Když nikdo ani on sám nebude schopný najít malé batole… začne pátrat a dozví se to. Pak se ukáže, jak silné je jejich přátelství… "Nic mi neřekneš co?" rýpl si a přerušil mé myšlenky.

"Je to jeden z vás Siriusi, sice nejmíň bystrý, ale pravděpodobně nepůjde hned za ním," snažila se vyložit si Jamesovu logiku a zároveň být milá.

"Koukám, že ty to taky nechápeš," utrhl se naštvaně a prudce vstal. Chápala jsem to, taky bych vyváděla. Proč nevyvádí i Hope? Copak to chápu jen já?

"Počkej přeci-" než stihla dál reagovat, přemístil se pryč. "Ach jo," vydechla a dopadla do křesla.

"Hope?" leknutím vykřikla.

"U Merlina, ty mi dáváš!" pousmála jsem se.

"Už by sis mohla zvyknout," odpověděla jsem a světlovláska pokývala hlavou.

"Jo, ale znáš mě," omluvně trhla rameny.

"Promiň, nechtěla jsem tě zase vystrašit, jen jsem chtěla vědět, že jste v pořádku," přešla jsem k ní a pevně ji objala. "Tak moc mi chybíte!" řekla jsem po pravdě a ustoupila jsem o pár kroků zpět. "Nic neříkej," zastavila jsem ji rychle, aby opět nespustila o mém návratu, "navíc, už o mě nestojí," řekla jsem smutně, nebylo se čemu divit, že to tak cítí.

"Stejně jako já víš, že to není pravda. Moc se mu stýská a tak to dává najevo takhle," jen jsem trhla rameny. Možná to tak opravdu bylo, ale nebyla jsem si jistá, jestli ho z téhle pozice dokážu navrátit do doby, kdy mě miloval a odpustil by mi.

"Co si myslíš o Siriusově reakci?"

"Myslím, že Peterovi nevěří, vždycky věřil jen Jamesovi a Remusovi, Petera spíš jen toleroval a utahoval si z něj. Jim dvoum by svůj život svěřil, ale Peterovi ne," obě jsme mlčely. Bylo divné to vyslovit. Vždy to dával najevo, ale nikdy to neřekl nahlas. "Je to jen můj názor," mávla jsem rukou a snažila se zlehčit situaci.

"Asi," řekla nepřesvědčivě.

,Musím už jít, aby se po mě nesháněli," omluvně jsme se usmála.

"Dávej na sebe pozor!"

"Vy dávejte pozor, jste teď střed dění. Budu se snažit pomoct, jak jen to půjde," přislíbila jsem. Pak se Hope smutně usmála a přikývla. V následující vteřině jsem se přemístila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 2. dubna 2014 v 17:13 | Reagovat

vůbec se mi nelíbí směr, kterým se tahle povídka ubírá...jsem z něj dost smutná, protože nechci, aby to skončilo špatně =o(
ale na druhou stranu jsem za tu povídku ráda, líbí se mi a doufám, že další kapitola bude brzy =o)

2 Nici Nici | Web | 14. dubna 2014 v 23:06 | Reagovat

Krásnej blog, supr články. :) Mohlla bych se zeptat, můžu si tě dát od oblíbených stránek? Pokud spřáteluješ, byla bych ráda, kdyby sis mně i ty přidala. Mrkni na můj blog a pak napiš do komentářů, díky. :)
p.s. též mám blog s povídkama. :-)

3 Ronnie Ronnie | E-mail | Web | 8. května 2014 v 21:18 | Reagovat

Páni, začínám tušit, o co ti jde (nebo si to aspoň myslím) a ten směr... no uvidíme, jak se to nakonec vyvrbí. Jinak je to moc pěkný a takový temný a smutný, což je super. Píšeš fakt dobře :).
Jinak, omlouvám se, že v poslední odbě jsem tu moc nebyla, takže jsem si tohohle dílka všimla až teď. Už se těším na další kapitolu :D.

4 Lenny Lenny | Web | 4. června 2014 v 1:38 | Reagovat

Máš moc pěkný blog, hlavně layout! :))

5 Maysie Maysie | E-mail | Web | 5. června 2014 v 20:03 | Reagovat

[1]: a bude hůř :/ :D

[2]: ahoj, klidně ;)

[3]: no... nejde mi o to, že zachrání Jamese a Lily, to vůbec ne,to je příjemnej vedlejší účinek :D

[4]: Děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

picture from SUGARGIRL14´S DA and Google
layout by Nel-ly